„Vstávej, vstávej vodníku,
Nespi už dál v rybníku.
Jaro už je tady.
My si víme rady.
Vem si koště, metličky
a vzbuď všechny rybičky!“
Je to to tak, na podzim jsme vodníka Čepílka uspaly, a teď už je ten pravý čas, aby vstával. Zima už dávno předala vládu jaru, a to se začalo probouzet ve velkém stylu. Příroda nejen u nás v Doksech se zahalila do různých odstínu zelené a stromy se chlubí svými bílými a růžovými parukami. Kvítka se snáší už i na hladinu našeho Čepelského rybníka a vodník stále spí ve své vodní postýlce. Po hladině rybníka plují kačenky se svými ženichy a každou chvilku budou za nimi v průvodu plavat i malá káčátka. I rybičky se chystají naklást jikry a vychovat svá rybí miminka, jenže vodník stále spí. Nezbývá nic jiného než ho probudit, aby se věci daly rychleji do pohybu. A od toho jsou tu děti z naší školky, nezapomněly ani tento rok. Sešly se v údolí u rybníka, a dokonce pomohly rybkám s jejich plány. Připravily pro ně tůňky, do kterých rybky přemístily i s jejich jikrami a zajistily tak bezpečné místo pro novou rybí drobotinu. Vodník z jejich pomoci bude mít jistě velikou radost. A tak hurá na břeh, a pořádně se do jarního probouzení opřeme. Stačilo jen jednou pořádně na vodníka zavolat probouzecí básničkou a už se nořil z rákosí. Dětem poděkoval za včasné probuzení, za odměnu jim předal žabičky a dal se do práce. Až půjdete kolem Čepelského rybníka, tak můžete zkontrolovat, zda se vodník práce nezalekl a rybník je, jak se patří v pořádku. A my se těšíme zase na podzim.
Zajíčci
