Krásu listopadových dnů jsme si u Včeliček patřičně užili. Tradičnímu pouštění draků, které jsme si sami vyrobili, předcházelo zkoumání a bádání, jak to vlastně s poletováním po obloze je. Protože pořádný dráček k létání potřebuje ocas s mašlemi, my jsme se je učili vázat. Drak měl velikou radost, když je spatřil, to se mu to létalo. Dokonce jsme se proletěli sním. Při svém putování po obloze toho mnoho viděl a zažil, každé své dobrodružství prožíval spolu s dětmi. I naše včelka Elka byla ráda, že má kamaráda. Jak vítr foukal pomohl shodit ze stromů lístečky. A to je ta pravá chvíle na listohrátky. Jak jsme tak s dětmi dováděli v listí, zaslechli jsme dupání a funění. Chvíli jsme ani nedutali, když tu najednou z pod listí vykoukl čumáček a kulička bodlinek. Ano, byl to náš nový kamarád ježek Bodlinka. S ním jsme poznávali život ježků, hráli hry, cvičili, ba dokonce jsme se sami chvilku v ježky proměnili. Na památku jsme si s Bodlinkou vyrobili podzimní ježčí korunky.
Petra Bubníková
