Nezdá se to být tak dávno, co jsme našeho zeleného kamaráda vodníka Čepílka poslali na zimu do postýlky, a už je tu čas vydat se ho probudit. Jaro už se hlásí a zlenivělé rybky potřebují v rybníce po zimě protáhnout ploutvičky, aby se voda pročistila a rybník nezarostl žabincem. Děti z naší školky už se nemohly dočkat, až Čepílka zase uvidí, a tak jsme se společně vypravili k rybníku vodníka probudit. Jako vždy jsme se proměnili ve vodníky, žabky, víly nebo jsme alespoň oblékli něco zeleného, abychom u rybníka nevypadali tak nápadně. Takové probouzení vodníka, ale není jen o tom přijít na břeh a zavolat VZTÁÁÁVEJ!!!. Děti vždy plní pohybové i vědomostní úkoly, kterými dokazují, že jsou pro takový velký úkol, jako je probuzení vodníka, Ti praví. V údolíčku u Skautské klubovny děti probouzely sluníčko, tím, že do něj trefovaly míčky, běžely slalom s dušičkou a chytaly neposedné rybky. Další úkoly na děti čekaly přímo ve skautské klubovně, kde navštívily poušť a poznávaly proč je důležitá voda v přírodě, hory, kde za bezohledné turisty sesbíraly odpadky a správně je roztřídily, prales, ve kterém zahraňovaly planetu zemi, a nakonec polární oblast ve které překonávaly tající ledové kry. Po splnění všech úkolů, jsme se všichni přesunuli na hráz rybníka a konečně jsme hlasitým „VZTÁVEJ !“ probudili Čepílka. Náš vodník byl po dlouhém spánku celý ztuhlý, a i vylézání z kánoe, na které přijel z rákosí, mu dělalo velké problémy. Rozhýbal nás ale vodnickou rozcvičkou a slíbil, že se dá co nejdříve do práce. Až půjdete kolem rybníka Čeplu, buďte obezřetní a možná se s našim vodníkem také potkáte.
Bc. Veronika Maršíková
